Inflace dosáhla osmiletého maxima, život v Česku nevídaně zdražuje, hlásí titulky. Analytici (H.Horská) i bývalí centrální bankéři (M.Hampl) unisono tvrdí, že centrální banka je „za křivkou“ – ergo, že nedávný růst sazeb ČNB byl nejenom potřebný, ale že přišel pozdě.

Já si to nemyslím. A myslím, že nedávným růstem sazeb ČNB udělala krok, který bude brzy brát zpátky.

Zaprvé, struktura inflace ukazuje, že ani kdyby sazby před rokem vzrostly – třeba i o půl procentního bodu, jak navrhoval na konci svého působení v ČNB zmiňovaný Mojmír Hampl - inflace by dnes nejspíš nebyla nižší. Z celkové lednové inflace (3,6 %) je totiž třetina (1,2 p.b.) způsobena cenovým okruhem bydlení (imputované nájemné, elektřina atd.) a dalších bezmála 40 % (1,4 p.b.) pak v důsledku cen potravin, nápojů (alko i nealko) a tabáku. Jinými slovy, skoro tři čtvrtiny inflace jsou důsledkem vývoje v cenových okruzích, na které má růst dvoutýdenní reposazby ČNB malý nebo žádný dosah. Může někdo očekávat, že by potraviny, jejichž světové ceny vzrostly meziročně o více než 11 % a jež dnes odpovídají za 30 % české inflace, nějakým citelným způsobem reagovaly na třeba půlprocentní růst sazeb ČNB před rokem? Nebo, že by reagovaly ceny elektřiny pro domácnost?

Zadruhé, ekonomická situace se zhoršuje. Růst koncem minulého roku dle minulý týden zveřejněných dat dosáhl jen 0,2 % mezičtvrtletně, což je nejpomalejší tempo za 6 let.  A vzhledem k tomu, že německé průmyslové objednávky jsou meziročně o skoro 9 % nižší, koronavirus se stále nedaří zastavit a podoba Brexitu je nadále neznámá, nelze čekat, že se jednalo o pomíjivé čtvrtletní zakolísání. Česká ekonomika vstoupila do období slabého růstu, který se dost možná přetaví v recesi.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a.s.