Německý průmysl se v červnu propadl o více než pět procent meziročně, což je tempo neviděné od listopadu 2009. Průmyslové objednávky poklesly o skoro 4 % a předstihové indikátory ukazují, že v dalších měsících to bude spíše horší než lepší. Index nákupních manažerů totiž v červenci dále klesl až na dohled hranice 43 bodů, index IFO se ve zpracovatelském průmyslu pak také propadl nejníže od krize. Služby, doposud vůči průmyslové infekci imunní, ukázaly první symptomy zhoršování, když došlo (u indexu IFO) ke znatelnému zhoršení očekávání. A všichni víme, že očekávání je to, co ekonomický vývoj výrazně ovlivňuje.

Proč nás to ale zajímá? Zaprvé proto, že Německo je náš suverénně nejvýznamnější obchodní partner. A zadruhé proto, že český průmysl je dodavatelem klíčových komponent pro průmysl německý a je skrze něj silně propojen se světovým obchodem. A ten se v posledních měsících zrovna nezlepšuje.

Už to ostatně začíná být vidět i na českých datech. Český průmysl totiž navzdory kontinuálnímu zhoršování situace v Německu a slábnutí domácích předstihových indikátorů (PMI letos nonstop pod 50) „odmítal“ většinu první poloviny roku oslabovat: od února do května dokonce o více než dvě procenta vzrostl. V červnu však oproti květnu o skoro 3 procenta poklesl a nezdá se, že by v tom měly prsty jednorázové vlivy typu odstávky automobilek. Vzhledem k výraznému poklesu nových objednávek (bez očištění o skoro 10 % r/r) se pak jeví krajně nepravděpodobné, že by průmysl měl ve druhé polovině roku růst. Právě naopak. Kapitáni průmyslu již ostatně upozorňují, že nejlepší je za námi a že nastávají horší časy. A všímají si toho určitě i zaměstnanci: průměrný evidenční počet zaměstnanců v průmyslu totiž ve druhém čtvrtletí oproti stejnému období roku 2018 o půl procenta poklesl.

A tak jediným, kdo se stále tváří, že je všechno v pořádku, je vláda. Ta se tváří, že růst v příštím roce dosáhne 2,5 % a že „zdroje budou“. Nejméně vykazují schopnosti pospojovat si souvislosti (Trump vs. Čína, Brexit, slábnutí průmyslu, uvolňování FEDu a ECB) sociálnědemokratičtí ministři, kteří poněkolikáté hrozí odchodem z vlády, pokud jim ministryně financí nepřidá pro příští rok další desítky miliard. A to jen pár měsíců poté, co schválení jejich nápadů (vyšší důchody a vyšší rodičovský příspěvek) znamená pro příští rok sekyru ve výši dobrých 45 mld. korun.  Blížící se čas rozpočtového zúčtování tak nevidí ani jeden člen vlády. Což je pro nadcházející těžší časy zpráva neveselá.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.