Hospodářský růst vede k poklesu nezaměstnanosti napříč Evropou, Česká republika si i nadále s přehledem drží pozici ekonomiky s nejnižší mírou nezaměstnanosti.

Míra nezaměstnanosti v eurozóně zůstala v červenci beze změny na úrovni 8,2 %, což je nejnižší úroveň za bezmála deset let, konkrétně od listopadu 2008. Na úrovni 8,2 % se nezaměstnanost v eurozóně drží třetí měsíc v řadě, v meziročním vyjádření ale klesla o 0,9 procentního bodu a v dalších měsících bychom se mohli dočkat i absolutního poklesu míry nezaměstnanosti v eurozóně. V Evropské unii jako celku klesla míra nezaměstnanosti z 6,9 na 6,8 % a je tak nejníže od dubna 2008. K nízké a dále se snižující úrovni nezaměstnanosti v EU jako celku pak výraznou měrou přispívá vývoj ve středoevropském regionu. V české ekonomice činila dle metodiky Eurostatu červencová úroveň míry nezaměstnanosti 2,3 % a nadále jde o s přehledem nejnižší úroveň v rámci celé EU.

Vývoj na trhu práce je reflexí hospodářského růstu napříč Evropou. S tím, jak trh práce reaguje na celkový hospodářský růst s určitým zpožděním, tak lze čekat tendenci k poklesu nezaměstnanosti i ve zbytku letošního roku.

Pokles míry nezaměstnanosti je obvykle spojen s tlakem směrem k rychlejšímu růstu mezd: platí to zejména pro ekonomiky, kde je nezaměstnanost opravdu nízká, což aktuálně platí zejména pro středoevropské ekonomiky, tedy nejen pro českou ekonomiku, ale také pro Maďarsko a Polsko.

Vývoj na trhu práce tak vede k růstu spotřeby domácností, jež je zejména v případě středoevropského regionu klíčovým tahounem růstu tamních ekonomik. V řadě ekonomik ale zároveň platí, že nezaměstnanost klesla pod svou přirozenou úroveň a firmy se tak potýkají s nedostatkem zaměstnanců. Hovoříme-li o klesající či historicky velmi nízké nezaměstnanosti, tak v řadě případů již fakticky hovoříme o makroekonomické nerovnováze a o zvyšování této nerovnováhy. Opět to platí například o české ekonomice, kde je nedostatek pracovní síly zmiňován jako hlavní bariéra pro výraznější expanzi hospodářské aktivity v řadě odvětví. Nízká nezaměstnanost a s ní spojený tlak na růst mezd a související růst spotřeby domácností se zároveň projevuje v růstu cenových tlaků, na což začínají reagovat centrální banky.

Plné využití produkčních kapacit v ekonomice a s tím související zrychlující růst mezd a vzlínání inflačních tlaků jsou pak faktory, jež v případě České republiky vedly v uplynulých dvanácti měsících k tomu, že měnově-politické úrokové sazby byly zvýšeny již pětkrát.

Vývoj mezd, jádrové inflace a stejně tak vývoj kurzu koruny by měly ČNB ve zbytku letošního roku dotlačit k dalšímu zvýšení úroků: dle mého názoru k němu bankovní rada přistoupí nejspíš na listopadovém zasedání, vyloučit tento krok ale nelze již v případě měnově-politického zasedání, jež se bude konat koncem září.

Autor: Radomír Jáč, hlavní ekonom Generali Investments CEE