Mzdy neuvěřitelně rostou, hlásí první stránky novin. Dokonce i odboráři spokojeností utichli.

Mojmír Hampl, který ještě před rokem a půl chtěl odložit konec intervencí až na druhou polovinu minulého roku, dnes bubnuje na poplach a říká, že ekonomika potřebuje zchladit, že už dávno mají být sazby „nad jedničkou" a že v této fázi by modelově měly být „mezi dvojkou a trojkou“ (což tedy implikuje, že buď je špatně model, nebo Bankovní rada…). Ekonomika dle něj jede výrazně vyšší než konstrukční rychlostí a už už hrozí, že bez výrazně přísnější politiky se to naše vozidlo rozpadne.

Je pravdou, že mzdy rychle rostou – nominální mzdy přidaly v prvním čtvrtletí meziročně 8,6 % (nejvíce od 1. čtvrtletí 2008), reálné mzdy pak 6,6 %, nejvíce za 15 let. Ale v českých poměrech rychlý růst mezd automaticky neimplikuje z řetězu utrženou domácí inflaci. Na to, abychom v takto otevřené ekonomice viděli vysokou inflaci, prostě potřebujeme inflační zahraničí. A to nemáme.

Navíc by bylo férové říct, že zchladit potřebuje hlavně vláda. Zmiňovaný růst mezd totiž táhne hlavně ona. Dvouciferný růst mezd v sektorech veřejné zprávy a z toho rezultující patnáctiprocentní meziroční nárůst výdajů vlády na platy znamená, že nebýt naší otevřenosti, byla by inflace vyšší a fiskální politika by byla jasným viníkem. Takto trpí „jenom“ udržitelnost veřejných financí.

Proti rychlému utažení měnové politiky mluví i chlad přicházející z eurozóny.  Růst v prvním čtvrtletí byl znatelně pomalejší než kdykoliv v roce minulém, a to zejména v pro nás tak důležitém Německu.  Předstihové indikátory (PMI v květnu na nejnižší hodnotě za rok a půl) a ani první „polotvrdá“ data z druhého čtvrtletí (dubnový čtvrtý pokles německých průmyslových objednávek v řadě) nejsou zrovna předzvěstí urychlení růstu.  Dřív nebo později se evropské zpomalení projeví i u nás.

Autor: Martin Lobotka, hlavní analytik Conseq Investment Management a. s.