„To, že máš nějaké peníze, ještě nic neznamená. A je jedno jestli je to dvacet milionů, nebo dvacet tisíc,“ říkal mi před léty můj dnes skutečně movitý kamarád o tom, jak přišel ke svým penězům. Znám ho od dětství a vím, že do této kategorie přinejmenším v první polovině svého života jistě nepatřil. „Důležité je, co s těmi penězi uděláš,“ řekl na závěr důrazně.  A já si mimoděk vzpomněl na rozhovor s jedním fotbalovým „Bohem“, kterého uznával celý svět. I on říkal: „To že dostane dobrý hráč ve středu pole na nohu balón, to není vůbec důležité. Balónem na noze celá hra nekončí. Naopak. Celé to právě začíná! Důležité je to, co s tím balónem udělá! To odděluje nejlepší od průměrných a podprůměrných.“ Zajímavá shoda názorů úspěšných lidí ze zcela jiných oborů lidských činností.

Co tedy děláme s „balónem u nohy“ my – myšleno běžná česká domácnost – a co s ním naopak dělají vyjímeční hráči – v tomto případě nejmovitější lidé světa, pokud se jedná o investice?  O tom vypovídají výsledky průzkumů shrnuté následujícím grafem. Údaje o rozložení investic českých domácností pocházejí ze statistik České národní banky, data o nejmovitějších lidí světa jsou ze zprávy World Wealth Report.

Jak Češi v porovnání s těmi nejlepšími dopadají? Umí si s míčem u nohy poradit, nebo patří spíš do „okresního přeboru“?

Z grafu jasně vyplývá, že většina z nás hraje ve finanční aréně přesně takového alibistického „zanďoura“, na kterého při sledování fotbalu houfně nadáváme. Sedmdesát procent prostředků dlouhodobě zaparkovaných na dnes téměř nulově úročených bankovních vkladech o tom hovoří zcela jasně. Téměř tři čtvrtiny z nás hraje svůj zápas na „nula:nula“ a cítí se při tom spokojeně. I Češi hráli na EURU se Španěly na takový výsledek. A nemohu říct, že by se to líbilo sedmdesáti procentům našich fanoušků.

Ne nadarmo mají „nejlepší hráči“ v pro nás prioritní a asi nejatraktivnější kategorii bankovních vkladů zaparkováno naprosto nejméně. Chtějí vyhrávat a vědí, že důležité není mít jenom míč na noze… A je evidentní, jak toho chtějí dosáhnout. Největší podíl svých prostředků mají zaparkovaný právě na tom úseku hřiště, kam se český „fotbalista“ téměř neodváží vstoupit, tedy v zóně akciových, portfoliových a alternativních investic. A výsledek?

Zatímco se sedmdesát procent majetku běžných domácností funguje za posledních sedm let se zhodnocením kolem 0,1 – 0,5 procenta ročně (rozuměj před daní), pak se ti nejlepší hráči těší díky svým portfoliovým investicím a akciím v posledních letech zhodnocení kolem deseti (ale často i více) procent (rozuměj po dani, protože jejich dlouhodobě nebojácná ofenzivní hra dani nepodléhá). Namísto 0:0 nebo 1:0 díky šťastné penaltě ve třetí minutě nastavení v podobě výhry ve Sportce vítězí špičkoví hráči rozdílem třídy již v základní hrací době. To se pak ty nůžky mezi bohatými a těmi ostatními hezky rozevírají!

Jak z toho ven? Předně si to uvědomit a přestat sledovat reklamy v televizi. Ty jsou z velké části o tom, jak hrát v lepším případě okresní přebor. Opravdu nemusíte mít tu nádhernou bílou pračku, kterou jste viděli a už vůbec si na ni nemusíte půjčovat na čtyřmístný úrok! Vaše peníze mohou fungovat lépe, stačí se začít aktivně zajímat o to, jak s nimi efektivněji nakládat. K přestupu do vyšší soutěže není potřeba tolik.

Jak říkal v úvodu zmíněný kamarád: „Dlouhodobě je jedno, jestli se o deset procent ročně zhodnocuje dvacet milionů, nebo dvacet tisíc.“ Důležité je uvědomit si rozdíl v tom, jak hrají a pracují kluci Pepého Guardioly, jak jsou na tom hoši z okresního přeboru od Pepíka Hnátků a jaký je mezi jejich výsledky rozdíl. Porazit Kostomlaty totiž ještě nic neznamená.